OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Baník - Slavia 2:1, aneb Laštůvkovo Nagano

Trenér Páník poslal Baník do zápasu s jedním nečekaným hráčem v sestavě - Jánoše, který byl zdravotně idiisponován nahradil Meschaninov. Před Procházkou, který by pozici defenzivního záložníka mohl hrát také, dostal zřejmě přednost kvůli své větší pohyblivosti. Ostatně náš stratég říkal už před zápasem, že budeme muset běhat, běhat a běhat. A to ještě netušil, že budeme běhat v početní nevýhodě…

Stadion před úvodním hvizdem nevypadal vyprodaně, nakonec se ale v prvních minutách zaplnil. Do zápasu jsme vstoupili nebezpečně zahranou malou domů hlavičkou od Stronatiho na Laštůvku stojícího daleko před bránou. Ten se tak poprvé v zápase předvedl. Hned v úvodu zápasu se další povedenou prezentací předvadla i ultraska.

Zatímco vepředu jsme se snažili odvážně napadat ve trojici Diop, Holzer, Fillo rozehrávku slávistického brankáře a stoperů, což byl odvážným a zajímavým tahem trenéra, vzadu nám od začátku nešlo to, co nás dosud zdobilo jako přednost - pokrývat centry protivníka. Slávistům se dařilo křižně přenášet hru, následně zacentrovat do vápna, a když jsme neprohráli první souboj o míč, neměli jsme ten odražený. Z toho pramenily šance juany živených hráčů s pěticípou hvězdou ve znaku. A protože se touto hrou dostávali hosté do šancí, drželi se tohoto schématu vlastně po celý zápas.

Ale Baník nebyl za ovečku, co by šla s veselým bekotem na porážku. Oproti zápasu se Spartou jsme byli dopředu hezky jedovatí. Poprvé jsme to předvedli už v šesté minutě hezkou kombinací, na jejímž začátku byl přesný (a cílený) výkop Laštůvky, Holzer uspěl ve vzdušném souboji, předal míč Hrubému, ten dal Barošovi, který si střeleckou příležitost uvnitř vápna připravil sám a hezky mířenou technickou střelou donutil Kováře k dobrému zákroku. Bohužel to nebyl moment, na který se bude vzpomínat jako na další Baryho parádu, protože o pár minut později vše přebil jeho vzdušný souboj se Součkem po kterém byl zásahu videorozhodčího oceněn červenou kartou. Takové fotbalové klišé je tvrzení, že se tým v deseti semkne a soupeři se proti deseti hraje hůř. Ale asi to neplatí pro případ, kdy tak máte hrát 8/9 zápasu a proti týmu, který vyniká pohybem a kombinací. Na presink rozehrávky už nemáme na hřišti dost lidí. Slavia má nejdnou klid na rozehrávku odzadu a začala nás velmi přehrávat ve středu hřiště. Zatímco hosté většinu útoků dohráli do standardky nebo zakončení, my jsme většinu míčů lacině ztratili.

Vše hrálo soupeřům do karet. V takovou chvíli můžete ve sportu i v životě udělat dvě věci. Buď se z toho s prominutím posrat, nebo se vzepřít osudu. A právě to se stalo. Vybojovaná standardka, bez vymýšlení nějakých složitostí ji Holzer centruje do vápna, Zmrhal hraje fotbal asi jen na útočné půlce a tak se k zakončení dostává Fillo a trefuje to hlavou náramně. Euforie propuká na stadionu, u obrazovek televizí v domácnostech a hospodách, leckterý notebook končí radostí na zemi, a obsluha jedné čerpací stanice nechápe, co může skupinku mužů vést k takové radosti u čučení do telefonu…

Slávie ale nejsou žádní nazdárci, a tak se obraz hry brzy vrátil do položených kolejí. Laštůvka byl v neustálém ohrožení, ale s jednou výjimkou vše pochytal. U obdrženého gólu neměl šťastné chvíle Stronati, který nejprve nebyl ve vzdušném souboji s Balutou, a poté nesmyslně běžel skoro do vlastní brány, místo aby držel ofsajdovou linii (která by tentokrát byla k ničemu, ale jindy by to mohlo mrzet). Nabuzení slávisté chtějí ještě do půle zápas otočit. Jenže jakoby v hlavách nepočítali s tím, že by zaútočit mohl také Baník. A tak byly po Součkově špatné rozehrávce ztrestáni. Jeho přihrávku vystihl Holzer, Baníkovci vyrazili tryskem vpřed do přečíslení. Holzer dal doprava na Filla a ten po zemi milimetrově k pravé tyči do sítě. V tu chvíli to byl Fillův zápas. jenže ve druhé půli se narodil ještě větší hrdina…

Na hře v deseti mě z taktického hlediska překvapilo, když i v deseti jsme od rohového praporku rozehrávali ve dvou. Že to skončilo samostatným nájezdem na Laštůvku mě naopak nepřekvapilo vůbec…

Druhá půle začala tak, jak se dalo čekat. Hosté se hnali za vyrovnáním, Baník urputně bojoval a snažil se kousat. A buďme upřímní, nebýt Laštůvky v bráně, který předváděl naprosto fantastický výkon, za tři body by to nebylo. Lašty v bráně sbíral centry, odvážně padal slávistům pod nohy, reflexivně chytal či boxoval jeji střelecké pokusy z blízka i dálky (těch bylo poskromnu) a stal se jednoznačně mužem zápasu. Jak běžel čas, trochu jsem při tom kolotoči trnul při vzpomínce, jak jsme kolem sedmdesáté minuty odešli se Spartou. Jenže druhé pražské ,,S” jsme v závěru utkání zvládli zkrotit lépe, než v celém předchozím průběhu utkání. A to jsme ještě v 74. minutě nevyužili další z brejků 3 na 1.

Před koncem poslal rozhodčí ze hřiště ještě Páníka, který předváděl emoce u něj dosud snad nikdy neviděné. Tomu vykázání se prostě člověk musel smát. Kdo to ale v hlavách nezvládal byly sešívaní, které pod tlakem přestával poslouchat míč, což ostravské publikum dokázalo pokaždé odměnit hromovým jásotem. V v 96. písknul rozhodčí naposledy a odstartoval velké a zasloužené oslavy. A já si zase vzpomněl na ultrasku a její: ,,Chachara nezlomíte.” Možná nehrajeme ten nejhezčí fotbal, ale nikomu nic zadarmo tento rok nedáváme, a s tím jsem jako fanoušek nadmíru spokojen. To je Baníkovské DNA.

U Honzy Laštůvky mám pocit, že ikdyby se v zimě vrátil jen kvůli tomuto jednomu zápasu, tak to prostě stálo pro všechny zúčastněné za to. V Karviné ani v dresu dnešního soupeře by tohle nezažil. Na twitteru jsem napsal, že to bylo jeho Nagano. Tak jen doufám, že ho časem nenapadne vyrábět limonády :-).