Baníkovský týden

Baníkovský týden (118.)

Přestože divácká fotbalová obec jásá nad zadržením taťky Berbra, synka Rogoze, chřestýše a dalších výtečníků, díky vrozené opatrnosti příliš nejásám. Vidím totiž i druhou stranu mince –  a tou jsou kluby. Minimálně některé na jejich zvrácené principy hry přistoupily. A z toho činím jediný závěr – místo očisty fotbalu přijdou noví malí tatínci, synáčci a háďátka. Některým klubům to prostě vyhovovalo, a tak si najdou jen jiné prostředníky. Jediné, k čemu dojde zcela určitě, je další poškození jména fotbalu a k určitému překreslení moci v jeho vedení. A tak pojďme radši k Baníku.

Na klubových stránkách vyšel článek o ztrátách, které klub počítá v důsledku současných protipandemických opatření. Klubu chybí příjmy ze vstupného a situace dopadá i na sponzory klubu. Jednoduchým výpočtem můžeme odhadnout, v jakých částkách se takové ztráty mohou pohybovat. Na jednom zápase bez diváků tratí klub přibližně 400-500 tisíc korun. Za měsíc je to milion. O něco málo nižší částku klub vydá za opatření související s dodržováním předepsaných hygienických norem. Celkem jsme už na 1,8 milionu měsíčně. U sponzorů se dá očekávat, že může docházet ke zpoždění plnění reklamních smluv z jejich strany, a že někteří z nich budou nárokovat ponížení tohoto plnění. Budu optimista, pominu problémy, které to způsobí v cash flow klubu, a vyčíslím pouze finanční ztráty na odhadem 1,5 milionu měsíčně. Střízlivý odhad pak činí ztrátu přibližně 3,3 milionu za každý měsíc. A to vážně nejsou malé peníze. Baník ma štěstí v majiteli, který si s takovou situací umí díky zkušenostem z byznysu poradit přiměřenými a včasnými zásahy do ekonomiky klubu, a také tím, že je schopný klubu dále vypomoci vlastních zdrojů, jiné kluby takové štěstí mít nebudou. Každopádně fotbal zažívá to, co dříve či později čeká celou ekonomiku a z toho pro budoucnost fotbalových klubů také nekouká nic dobrého. Marketingové náklady se většinou ve firmách škrtají jako první a reklamu na dresech či stadionu není s výjimkou sázkových kanceláří či prostředků na podporu erekce těžké oželet. Situace má i neblahý vliv na přestupy hráčů. Představa, že v zimě prodáme jednoho, dva hráče za vysoké částky do zahraničí je s každým neodehraným kolem jalovější a jalovější. Nejen proto, že kluby nemají jak hráče vyskautovat, když se naše liga narozdíl od mnoha jiných nehraje, ale i proto, že západní kluby ve snaze minimalizovat chybné přestupy přecházejí stále častěji na model ,,hostování s opcí na přestup.“ Šanci na zalepení kovidových ztrát z přestupů tedy jako reálnou nevidím. Spíše tak kluby včetně Baníku budou muset nastoupit cestu přísné redukce výdajů.

Ale abych nebyl jen pesimista – Ondřej Šašinka v dresu lvíčat trefil výhru v Litvě. Nepočítáme-li pohárovou branku ve Frenštátu, trefil se v soutěžním utkání poprvé od 7.6., kdy skóroval v ligovém utkání na hřišti Sigmy Olomouc. Což byl pohříchu jeho jediný brankový ligový zápis po návratu ze Slovácka.

Největší radost v posledních dnech mi udělal premiérový start Ondřeje Kukučky v A týmu. Je to další hráč, kterému dal trenér Kozel v týmu čuchnout a dokážu si představit, že pro Ondřeje je to ta nejlepší motivace dál na sobě makat. Moc se mi líbila i slova tohoto hráče pro klubový web na adresu Radka Slončíka. Hráč jej nazval skvělým člověkem i trenérem. ,,Po každém sebemenším úspěchu, který se mi povede, neustále mluví o tom, že na něj mám zapomenout, makat a hlavně pokora! Když někdy v něčem trochu ujedu, hned mě zkrotí. Ale super, že i s ním si vždycky všechno můžu vyříkat. Vyslechne si i můj názor, to je, myslím, důležité.

Ta slova o pokoře, myslím, platí i pro nás fanoušky. Buďme rádi, že Baník stále existuje. Že v něm možná dorůstají noví odchovanci, z jejichž výkonů budeme nadšení. Že stále ještě existují lidé, kteří jsou ochotni do klubu dávat peníze, ikdyž to pro ně znamená podobnou činnost, jako házet je do krbu s planoucím ohněm. Ohněm, který čas od času zahřeje i nás.

BP!

Další články z:Baníkovský týden

Komentáře nejsou povoleny.