OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Baníkovský týden (17.)

Z nedělní porážky v derby jsem se ještě nevzpamatoval. Jaké faktory o naší prohře rozhodly? Hlavní příčiny jsem shrnul do pěti bodů.

  1. Neproměnění šancí

Baník v derby nechytl první pětiminutovku, ale pak byl až do obdržené brnaky lepším mužstvem. Fillovo dobré zakončení vytáhl výborně Šrom, dvakrát nebyl daleko od vstřelení branky Baroš. Kdyby šel do vedení Baník, zápas bychom neprohráli.

  1. Neschopnost reagovat na nepříznivý vývoj zápasu

Po obdrženém gólu jsme nebyli schopni náš výkon zvednout větším nasazením, zvýšením důrazu v soubojích, změnou způsobu hry, střídáním, prostě ničím. Probrala nás až druhá obdržená branka, začali jsme hrát na větší riziko, stáhli hru na tři obránce a najednou to šlo. Na vyrovnání už ale čas nebyl. V posledních kolech při karetních trestech a zraněních se v plné nahotě ukazuje také nedostatečná kvalita náhradníků.

  1. Hráči neunesli tíhu derby

Trenér Páník po zápase uvedl, že minimálně pět hráčů nepodalo svůj standardní výkon. Přitom v ostatních těžkých zápasech (Zlín, Slavia, Plzeň, Sparta) hraných v minulých kolech obstáli. Jenže zápas v Opavě byl v očích fanoušků výš. A také jsme do něj šli z pozice favorita. Ze hry některých borců byl až příliš patrný strach z chyby, (nejen) v závěru pak nezvládali hráči své emoce, což Opavě tahající čas vyhovovalo. Pokud chce být Baník top týmem ligy, má i pod skvělým psychologem Páníkem stále co zlepšovat. Je jedno, jak se do mentálního rozpoložení umožňujícího maximální výkon hráč dostane. Jestli poslechem hudby, předzápasovými rituály, nebo modrobílým účesem. Ale musí to fungovat. Kdo jde do zápasu se strachem, odchází poražený.

  1. Opava využila naše slabiny a pokles formy

Porazili nás naší hrou. Vzpomeňte si, jak hrál Baník v prvních osmi, deseti kolech. Dobře organizovaná obrana, rychlý přechod do protiútoku, přečíslení, kvalitní hra po stranách a důraz před brankou soupeře. Po zranění Pazdery a ztráty formy Holzera nám hra po stranách funguje mnohem hůř. Když k tomu přičtete naše problémy s mezihrou ve středu hřiště, což nás často vede k nevynuceným ztrátám míče, máte odpověd na otázku, proč se nám v posledních kolech nedaří. Zároveň je potřeba přiznat, že změna rozestavení a hra na jednoho útočníka nevyšla. Mezihra se nezvedla a naše síla vepředu klesla.

  1. Chyběl rozdílový hráč

Doposud se skoro v každém zápase našel hráč, který dokázal zápas udělat, nebo mimořádným výkonem strhnout zbytek týmu. Namátkou Laštůvka proti Slavii, J. Šašinka v Plzni (a vlastně i v ligové ,,odvetě”), Baroš proti Příbrami, Fleišman v asi polovině zápasů…

Dlouhodobě se nedaří tuto roli plnit Hrubému (což je téma, jehož příčinám se budu věnovat samostatně), v Opavě se to nepodařilo ani navrátivšímu se Barošovi.

Přestože nejsem příznivcem dělání tlustých čar za minulostí, právě to je věc, která by teď týmu prospěla. Do konce podzimu máme soupeře, proti kterým máme šanci nahrát slušnou porci bodů (Slovácko, v Příbrami, Bohemka, Olomouc). Konkurent ze Zlína má los horší (Opava, v Jablonci, Plzeň, v Teplicích). A tak je třeba se plně koncentrovat na své vlastní výkony a nejbližší zápasy a urvat z nich maximum. A k tomu jim musíme z tribun pomoci. Ať můžeme o pohárech snít i na jaře.