OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Baníkovský týden (32.)

Proč se trenér Páník pustil po prohře na Spartě do kritiky konkrétního hráče. Proč byla radost vidět vedení Baníku před zápasem? Co můžeme čekat od pátečního zápasu se Zlínem, ve kterém se soupeři láme sezona?

Utkání na Spartě jsem po dlouhé době trávil mimo sektor hostů jako host obchodního partnera firmy a přineslo to zase nové zážitky. Pan Brabec s vedením a v dobré náladě se před utkáním občerstvil ve vipce, a byla radost na ně hledět. Tedy ne, že by člověk rád pozoroval jiné lidi jak jedí, ale byla radost vidět, že si manažerská sestava rozumí i po stránce lidské. V útrobách stadionu se to hemžilo osobnostmi fotbalu a člověk míjel například reprezentačního trenéra nebo manažera Václava Svěrkoše. Finanční ztrátu letenského klubu jsem jako správný záškodník v týlu nepřítele prohloubuval konzumací nějaké té stravy a tekutin a poté s předstihem vyrazil zaujmout místo na tribuně. Na okolních místech usedli lidé omotání do nevkusných žlutomodročervených šál a k dovršení všeho se pode mnou procházela slečna Peková. Manželka, která se rozhodla po půlroce vydat na kopanou se mnou, vznesla jednu z těch otázek, na které vlastně neexistuje dobrá odpověď: ,,Ty pořád tak koukáš na fanoušky Baníku, nebyl bys tam radši, než tady se mnou?

Ještě než sudí poprvé pískl do píšťalky jsem byl na hochy v modrobílém sektoru hrdý, protože kotel hostů převýšil počtem kotelníků domácí a Baník se rozhodně nemusel cítit jako hostující tým. Méně hrdý jsem byl na dění na hřišti. Po dlouhé době mi totiž přišlo, že jsme na trávník nepřišli ,,nastaveni na úspěch.” Pasivita, rychlé ztráty míče po jeho získání, nekoukalo z toho nic dobrého. A pak… Do šance po rohu Hrubého se dostal Baroš, ale hlavičkoval mimo. Velká škoda. Po celý zápas bylo na Barym vidět, že chce dát gól. O chvíli později se od Diopa dostal míč do strany k našemu kapitánovi (jehož urážení dělalo zpovykaným pražákům obzvláště radost), ten vrátil skvěle před branku a Diop vstřelil gól. Samozřejmě dal člověk pořádný průchod emocím a okamžitě si vyslechl od okolí své… ,,To je ten Diop? Ten, kterému říkáš dřevák Diop,” tázala se žena. ,,Ano, to je ten dřevák, nejlepší střelec Baníku…” Před zápasem jsem psal, že jej mohou rozhodnout standardky. A z jedné Sparta ještě do půlky vyrovnala. Před Laštůvkou byli po rohu dva nebo tři neobsazení sparťané. Kurva, jak se to může stát? Nářky, že Štětina neměl už na hřišti být nemám rád. Rozhodčí je prostě na hřišti pán, video, nevideo.

Hráči šli do kabin, my se trochu zahřát do nitra tribuny a já tušil, že lepší už to nebude. Žena si pro poločasové občerstvení neomylně vybrala stůl s bývalým hráčem Baníku… jednalo se ovšem o exfotbalistu Baníku Most Horsta Siegla. Doufám, že při výběru životního partnera postupovala svědomitěji :-). A šlo se na druhou půlku. Sparťané kolem řvali jak smyslů zbavení, jak kdyby jim ženy doma servírovaly výhradně raw a veganskou stravu stravu a nyní po týdnech strádání ucítili maso. A můžete to psát v blogu, může to rozebírat Deník Sport, může na to upozorňovat trenér, přijde standardka a je to 2:1. O pár okamžiků později dostal druhou červenou (nebo jak se to na Spartě píská) Štětina, nějak jsem však neměl dojem, že s výsledkem něco uděláme. Ono když nejlepší centry posílá Baroš nebo Fleišman, přičemž ani jeden to nemá narozdíl od krajních záložníků v popisu práce, o něčem to vypovídá. Skutečný rozklad naší hry ale přišel po vystřídání se žlutou hrajícího Jánoše Jiráskem a na straně domácích Tettteha Drchalem. Domácí i v deseti pronikali do naší obrany jak nůž akčním margarínem, Honza Laštůvka v brance volil podivný hokejový způsob ,,vyjet a pak couvat” a když přišel třetí a čtvrtý (neuznaný) gól v naší síti, vnímal jsem náš tým jak kočku, která se omylem ocitla na psích zápasech. Přišel ještě jeden záblesk radosti, když Kuzmanovič po přesném pasu jinak pomale hrajícího Jiráska nádhernou střelou trefil na 2:3. Sparťané znervózněli na hřišti i v hledišti a volali po konci zápasu, jenže na to vzít jim radost už nebyl čas… Trávit další vteřiny mezi křepčícími sparťany jsem nechtěl, tak jsme zamířili na parkoviště, jehož všechny výjezdy se brzy ucpaly a já tak mohl dlouze přemýšlet o tom, proč Baník neuspěl. Můj závěr je, že za to mohou:

  • mentalita poraženého - báli jsme se dát míč na zem a hrát
  • špatný výkon krajních záložníků
  • vyrovnání během první půle
  • nepromění šance (tyč) za stavu 2:1
  • větší kvalita lavičky Sparty (na straně Baníku vyjma Kuzmanoviče střídání k horšímu)
  • rozklad organizace hry po prostřídání

Žena mě pohladila, řekla abych nebyl smutný, a pak udělala to, co ne každá partnerka umí, když je to nejvíce potřeba. Mlčela. A já ji toho Siegla odpustil. Zklidnil jsem se a začal hledat na našem výkonu pozitiva. bylo to tedy těžké hledání, a tak jsem výčet zakončil na dvou kladech:

  • Stronati ukončil svou černou sérii a Tetteh si proti němu nekopl
  • Opava nám toho Kuzmanoviče docela dobře rozehrála

Po pár minutách, stále ještě ve frontě na parkovišti, mě více než výsledek zneklidňovalo to množství jedinců nebo malých skupinek, které si to mířily do tmy letenského parku ověšeni symboly slezského klubu… Sakra, takhle já nechodím ani po Příbrami…

Když jsem pak v klidu domova shlédl nebývale adresnou tiskovku trenéra Páníka, a vybavil si jeho volání k vedení po posilách, říkal jsem si - byl to vzkaz jenom pro toho hráče, nebo i pro vedení? Jenže… proč by k nám chodil třeba ten pravý záložník, když nalevo Granečný šanci místo Holzera  nedostane? No, je to k zamyšlení. Ale jak by řekla v Saturninovi teta Kateřina, ,,co tě nezabije to tě posílí, a kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp.” A já dodám - no tak se jednou prohrálo. A co. Hlavně se z toho neposrat a v pátek porazit Zlín.

Příští soupeř po báječném podzimu s Bílkem zažívá špatné jaro s Pivarníkem, a tak zabývat se statistikami zahrnující podzimní část nemá moc smysl. Na jaře se Zlín padl se Slováckem (0:1), v Příbrami (2:3) a s Bohemians (0:2). Když připočteme podzim, Ševci utrpěli již šest porážek v řadě. V jejich dresu možná uvidíme tři nedávné hráče našeho klubu Poznara, Jakubova a Hlinku. V tabulce již Zlín vypadl z finálové šestky a zápas na Baníku bude pro žlutomodré zápasem roku - pokud uspějí, budou ve hře o první šestku, pokud neuspějí, budou se muset začít dívat hlouběji dolů pod sebe, protože od skupiny o udržení je dělí pouze pět bodů. Mezi nebezpečné hráče soupeře patří po odchodu Beaugela do Plzně Bartošák (2 branky, 4 asistence), Poznar (4+2), Vyhnal (5+0) a Matejov (2+3). Od zápasu se soupeřem hrajícím v rozestavení 3-5-2 očekávám tvrdý boj o střed hřiště, který asi budeme chtít překonávat rychlejším přechodem a kombinací na méně přihrávek. V útočné fázi se budeme pokošet vytvořit díry roztahováním obranné řady soupeře do stran. A jak říkala teta Kateřina: ,,Víc děr, víc syslů.” Tedy branek. Pevně věřím, že v pátek se do našich srdcí vrátí radost. No a v sobotu by mohl prohrát Jablonec v Plzni, Sparta ztratit v Liberci a bylo by ještě veseleji.