OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Baníkovský týden (43.)

Když to člověka táhne na Baník, nezastaví ho ani špatné počasí, ani absence hlídání dětí. Prostě na fotbal nepojede sám, ale ve třech. Hlavní rozdíl bude ten, že u vstupu řekne ,,jeden dospělej, a dva dětský.” A zážitky budou zase trochu jiné.

V týdnu jsem na Twitteru avizoval, že zápas v Jablonci bude přelomovou událostí v životě naší rodiny, jelikož se mnou poprvé na Baník vyrazí dcery. Příspěvek se stal docela dost ,,lajkovaný,” takže pokud jste sběrači virtuálních srdíček, doporučuji postovat kromě kávy, kočiček či o jídle také o dětech a jejich ,,poprvé.” Jako zodpovědný otec jsem nemohl situaci podcenit, takže jsem o přípravu na výlet požádal ženu. Teplé oblečení, oblíbené bonbony a pevné nervy je kombinace, která přispěla k tomu, že se výlet na fotbal zvládl úplně v pohodě a holkám se líbil. Podle jejich vyjádření bylo na fotbale nejlepší: jak se zpívalo, ten chlapeček za námi co byl sprostý, a že jsou všichni baníkovci kamarádi. Jako nejchytlavější chorál pak holky vybraly: ,,Chachaři jsou zase tady…,” což je důkaz o mém otcovství lepší, než jakýkoliv genetický test. Jsem docela zvědavý, co na něj řeknou učitelé a spolužácí ve školce a škole, případně na podzim čerti, protože se doma stal opravdu velkým hitem a žížaly na pasece jen tak chytat nebudem.

Jinak fotbal byl z naší strany docela slabota, branku domácích jsme ohrozili všeho všudy asi třikrát. To domácí nás dobrým pohybem i kombinací zcela jasně přehrávali a výsledek je tak vlastně ještě milosrdný. Pozitiva? Brankář Budínský ukázal, že tento post máme zdvojený kvalitně a případného konce kariéry Honzy Laštůvky se bát nemusíme. Jakub Bolf si poprvé zkusil ligu v základu. Je dobře, že šanci dostal. On sám ví, že na stálé místo v sestavě jeho výkon zatím nebyl, a jen on a trenér vědí, zda je schopný výkonů výrazně lepších. Ještě se budu muset podívat na ten jeho ,,penaltový,” brutálně něžný dotek. Naživo to moc nevypadalo, a tak jsem si říkal, že co nezabijí u fotbalového mládí trenéři, zabijí rozhodčí…

Bob Páník na pravém kraji obrany vsadil opět na Filla a něco mi říká, že si ho chtěl před finále poháru na této pozici zkusit proti hernímu mužstvu… a čekám, že se proti Slavii objeví spíše zpátky v záloze. Kriticky pak musím hodnotit výkony Mešaninova, Hrubého i všech tří útočníků, kteří se na hřišti protočili. Nemohu si pomoci, ale bez Jánoše je naše záloha slabá, Jirásek je momentálně v lepší formě než Hrubý a kraje? Ty jo, kdy nám naposledy zahrály kraje? Jedna jediná nula na kontě obdržených branek v rámci ligového jara je také velkým varováním.

Moje pozornost se dělila mezi fotbal, kotel a zajímavé postřehy dcer. ,,Tati, támhle ten pán se svléká a je mu vidět pinďour,” hlásila starší dcera. Na což ta mladší školková reagovala ,,Tatínkové mají penis a maminky angínu.” Tribuna se bavila dobře. A já ocenil, že naše předškolní vzdělávání ještě nedospělo do fáze ,,rodič 1 a rodič 2” a dokonce dětem zatím ani nevštěpují, že pohlaví se určuje podle pocitu. Mladší mi v jednu chvíli zacpávala pusu a říkala: ,,Tati nezpívej, nejsi v blázinci,” takže jsem usoudil, že bude vhodný okamžik obdarovat jí bonbonem, aby mlčela. ,,Tati, a když to kopnou na střechu, tak Baník vyhrál,” tázala se starší dcera před penaltou. No, bohužel, míč skončil i při opakované penaltě v síti. ,,Fandím Baníku už sto let,” zahlásila menší a kromě pohlazení dostala dva bonbony. Když je spořádala, začala se oddávat násilí na tribuně a lámat mi prsty. Chlapeček za námi prohlásil, že je taky poprvé na fotbale, což následně jeho tatínek dementoval. Fandit, to ten chlapec uměl. ,,Baník pičo,” řval nadšeně po celý zápas a máchal modrobílou šálou. Pravda, pak už jedno z těch slov vynechával. A to slovo bylo Baník. Holky, dostanete sušenku, když to nebudete doma opakovat. A holky to dodržely. Sušenku jsme koupili v bufetu, kde obsluhovaly dvě milé paní a moc hezky se na mě smály, já se smál na ně, abych vzápětí pochopil, že se smějí na děti, protože oslovení ,,Ahoj princezny, co si dáte,” naznačovalo, že já středem jejich pozornosti nejsem. Po druhé brance v naší síti se malá rozbrečela, protože chtěla, aby Baník vyhrál. Po zápase čekáme na kamarády z kotle, kteří se k holkám chovají jak jinak než pěkně, povídají si s nimi a holky to až na pár matoucích otázek typu ,,pojedete s námi za deset let na Mácháč?” těšilo.

Jedeme domů, povídáme si (,,zpívali hezky, ale do sboru by se mnou chodit nemohli, protože oni spíš tak jako řvou”) a já jsem rád, že holky byly se mnou. Nějaká prohra nám náladu zkazit nemohla. Kolem Baníku se pořád děje spoustu věcí, které člověka těší, ikdyž se nedaří na hřišti. Třeba jako nový podcast. Zase ta doba mezi zápasy uteče lépe. Díky Baník Baníku a díky Baníku.