OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Baníkovský týden (93.)

Stream starého vítězství nad Spartou oživil vzpomínky. Jak nyní probíhá příprava Baníku, jak se v zahraničí píše o Lalkovičovi s Barošem a také neveselé vzpomínání Vernera Ličky (nejen) na Frantu Rajtorala.

V pátek Baník odvysílal stream zápasu, ve kterém před mistrovskou sezonou porazil Spartu 3:2. A přestože spíše než o shlédnutí zápasu šlo o podporu mládeže zakoupením vstupenky, jsem nakonec rád, že jsem si zápas pustil.

Člověk si spoustu věcí v paměti uchová, ale různé detaily mu z hlavy přeci jen v čase mizí. A tak bylo zábavné vidět zas přenos na Nově (byť kdysi oblíbený pokřik ,,Nova kurví fotbal" jsem nezaznamenal), zaplněné Bazaly, šílený terén, na kterém se přesto hrál pěkný fotbal, komentář Tittelbacha a vstupy Casanovy, bannery ke kampani ,,Fotbal ano, drogy ne" a další a další... Třeba tu nenávist ke Spartě, ze které dodnes nic neubylo. Z fotbalu pak bylo kouzelné vidět mladého a už tehdy výborného Laštůvku v bráně, Lukešovy přihrávky s očima (a dokonce i obranný skluz populární čtyřky!), nebo Vencu Svěrkoše. Toho si asi nejen já vybavuji hlavně jako střelce. Jenže pozor, on to byl i luxusní nahrávač. 

Je tedy škodou, že se nepodařilo prodat ,,vstupenek" na stream více. A je třeba si klást otázku proč. Již minule jsem se vyjádřil k záměru virtuálně vyprodat Bazaly opatrně, jelikož časový prostor pro nákup vstupenek byl krátký, odkazování na prodej vstupenek málo viditelné a také fanoušci Baníku již na lecos za poslední měsíce přispěli. Přesto mi přijde škoda, že zrovna u mládeže se to se štědrostí zadrhlo... Klub plánoval více takových streamů, tak uvidíme, zda se příště polepšíme.

V posledních dnech vše směřuje k tomu, že se liga začne od 24. květnu dohrávat. A plány zatím počítají i s nadstavbou. Hrát by se mělo systémem středa - víkend a prozatím to spíše vypadá, že bez diváků a s limitem na přítomnost cca 130 osob. Liga by měla skončit 12. července. Každopádně Baník již najel na skupinové tréninky. Hráči jezdí oblečeni do sportovního již z domova, před zápasem projdou kontrolou teploty a desinfekcí rukou, stejně tak probíhá desinfekce tréninkových pomůcek. Během dne se na hřišti vystřídají tři skupiny hráčů. Nejčastěji je ve skupinových trénincích Baníku k vidění nácvik rozehrávky od zadních pozic. Kondici hráči dle trenéra neztratili, podle sporttesterů někteří trénovali i v desetidenním volnu, které jim trenérský tým dal. S úsměvem trenér Kozel při rozhovorech říkal, že hráči mohli domácí trénink využít k rozvoji individuálních dovedností, v čemž prý má kádr Baníku rezervy. Tak uvidíme :-).

O dvou hráčích Baníku se psalo v ostrovních médiích. Express and Star na dálku vyzpovídali Milana Lalkoviče ohledně jeho působení ve Walsallu. Hráč, který v klubu odehrál 46 zápasů a vstřelil 6 branek, prý patřil mezi oblíbence fanoušků, kteří s ním dále zůstávají ve spojení přes sociální sítě. Milan vzpomínal na trenéra Deana Smithe, nyní působícího v Premier League. Na působení v týmu Walsallu vzpomíná Lalkovič jako na nejpovedenější období v kariéře. Návratu do klubu by se prý nebránil. Jankul by měl jednat :-).

Onefootball.com zveřejnil v týdnu článek ,,5 fotbalistů, o kterých nevíte, že ještě hrají." A hned na prvním místě uvádí Milana Baroše. Baroš je podle fotbalového magazínu posledním hrajícím hráčem, který nastoupil v epickém finále Ligy mistrů v roce 2005. Podle magazínu má Baroš stále co dát Baníku Ostrava, kde jeho kariéra před 22 lety začala. Mimochodem, další zmínění hráči, kteří stále fotbal hrají a nevěděli jsme o tom jsou Michael Essien (Sabail FK - Azerbajdžán), Roque Santa Cruz (Olimpia Santa Cruz - Paraguay), Shunsuke Nakamura (Yokohama FC), Alexander Hleb (Minsk). Někdy mi přijde, že čeští fanoušci a novináři neumí docenit, jaká legenda fotbalu se v podobě Milana Baroše pořád ještě v lize vyskytuje...

Méně radostné je vzpomínání na výročí sebevraždy Františka Rajtorala. Velmi mrazivá slova lze najít ve starším rozhovoru Vernera Ličky pro idnes.cz, jehož pasáž si dovolím ukrást:

,,Rajtoral, někdejší hvězda Plzně, se před třemi lety oběsil.

Trpěl depresemi a my to tenkrát v Ostravě schovali za diagnózu únavový syndrom. Nikdy nezapomenu, jak jsme se potkali na prázdných Bazalech. Já řekl doma: Za chvíli jsem zpátky a ozdobíme stromeček. A pak jsme s Frantou čtyři hodiny seděli. Natolik mi důvěřoval, že se potřeboval svěřit. Přitom řekl jen pár slov.

Zpráva o sebevraždě vás asi nepřekvapila, viďte?

Bohužel ne. Vybavuju si zápas na Žižkově, kdy na něj trenér Večeřa houknul: Rajty, běž se rozcvičit, vystřídáme. Za tři minuty se otočil na lavičku a Rajty pořád seděl. Úplně vypnutý. Varovné signály byly patrné a trenér by je měl vnímat.

Takových případů jsou stovky.

A drtivá většina bezejmenných. Měli jsme v Baníku šestnáctiletou naději. Adam Dolanský, veselý kluk. Když několikrát vynechal trénink, přiznal, že má deprese. Že má problém přejít práh bytu. Líčil: Obléknu se, zavážu tkaničky, našlápnu... a nedokročím. Byl schopný s tím bojovat dvě hodiny.

David Bystroň, váš další bývalý svěřenec, si taky vzal život.

Byzi byl na hřišti vůdce, ale v jiném než fotbalovém světě neuměl fungovat. Nebyl schopný si udělat ani autoškolu.

To jste jako trenér vnímal?

To musíte. Nicméně trenér nevychovává, nýbrž pomáhá. Zhruba sedmdesát procent naší práce nemá nic společného s kopáním do míče. Trenér ukazuje směr a já věřil, že zrovna Bystroň půjde správně, i když neměl snadné dětství. Styděl se za tátu, který zametal na stadionu. Utíkal před ním. Když mu v Plzni našli doping, byl jsem první, komu volal.

A dál?

Zhroutil se mu svět. Dva roky nesměl hrát fotbal, partnerka ho opustila. Všechno, co měl rád, ztratil. Párkrát jsem ho potkal, když jsem běhal v Komenského sadech. Byzi pokaždé sklopil oči a utekl. Už se to vrátit nedá, ale třeba jsme mu jako trenéři měli pomoci víc."

Celý rozhovor pro zájemce k přečtení zde: https://www.idnes.cz/fotbal/reprezentace/verner-licka-trener-rozhovor.A200301_191923_fot_reprez_rou

Neveselé čtení v neveselé době na závěr? I o tom je někdy život. Možná si máme víc vážit toho co je, protože budoucnost je vždycky nejistá. V životě, i ve fotbale. A tak bychom se měli v podpoře klubu předvést lépe, než jsme se v koupi virtuálních vstupenek na Bazaly ukázali.

BP! Příště snad veseleji.