OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Ml. Boleslav - Baník 2:2 - jednou jsi dole, jednou nahoře

Zase ta Boleslav. V jednom roce se tam Baník představil potřetí a potřetí zápas po devadesáti minutách skončil remízou. K tomu, aby to bylo lepší, chybělo vzhledem k druhému poločasu málo. Po tom prvním bychom ale výsledek brali hned.

Takový už je fotbal. Nevím, jak to máte vy, ale u mě je nálada, se kterou mířím na stadion vždy ovliněna tím, jaký byl celý týden. Tentokrát jsem jel docela unavený, ale zároveň odhodlaný si to užít a načerpat kus té energie, která z našeho sektoru vždy valí na hřiště. Parkuju v Jiráskově ulici, na což si v druhé půli vzpomenu kvůli našemu Jiráskovi. Byl to on, kdo pomohl na důležitou pasáž zápasu změnit obraz hry. Ale to předbíhám. Ještě před začátkem prvního poločasu jdou po sektoru zprávy o přítomnosti milovníků třetího poločasu z Polska a Ukrajiny. Ale to pochopitelně, pokud budou chtít, okomentují povolaní na příslušných místech. Trávník místního stadionu vypadá dokonale, hráči Baníku jsou hecováni již při rozcvičce, oba sektory pro hosty (i třetí přilehlý) se hezky plní, a support v úvodu má velmi dobré parametry. A natolik mě povzbuzování našich hochů v černých dresech vtáhlo do sebe, že na fotbal se budu muset teprve pořádně podívat.

Každopádně dojem ze stadionu je, že Boleslav byla v prvním poločase mírně lepší, nedokázali jsme vepředu podržet míč nebo se prosadit do nebezpečného zakončení, domácí dokázali potrestat naše nedůsledné krytí Komličenka a ten potvrdil svou střeleckou formu. Jak mě upozornil Horajzm (postřehy toho chlapa na banicek.com sledujte, má fotbal dobře v oku) odbarvený Laštůvka se nerozčiloval na stopery či Mešaninova, z jejichž prostoru jakoby z ,,druhé vlny” zakončoval boleslavský střelec, Laštůvkův hněv mířil na naše ofenzivní hráče (Holzer, Šašinka?).

Start druhé půle kotli trošku utekl a fandit se začne až po minutě či dvou hry, ale pošetřené síly se brzy hodily. Trenér Páník reagoval na náš problém s držením míče a Mešaninova (který navíc již hrál se žlutou) nahradil Jiráskem. A pro prvních dvacet minut mám dojem, že nám to moc pomohlo. Již ve 49. minutě bylo po centru Hrubého ze standardky srovnáno, když zakončoval Šindelář a kotel definitivně probudil z poločasového spánku. Byl to vůbec první gól našich stoperů v sezoně. Uplynulo sedm minut a bylo ještě veseleji. Ondra Šašinka si našel po dalším Hrubého centru ze standardky míč poskakující ve vápně, otočil se s ním a trefil přesně. Baník v tu chvíli vede ligu (chodící encyklopedie Hody opět účinkuje :-) ), z více míst se člověk doslechne připomínku pokřiku ,,Baník mistr.” Hlavně se ale kotel veze na neuvěřitelné vlně euforie a energie. Sám pouštím emoce natolik z uzdy seriózní kancelářské krysy, že nevnímám, jestli čas letí nebo se minuty vlečou. Za naším zlepšením vidím příchod Jiráska, Horajzm říká, že vedeme díky tomu, že jsme hrozně produktivní, jako se Slávií, a já uznávám, že jeho postřeh je přesnější. Na hřišti se po té naší dobré pasáži vrací obraz hry z první půle, kdy domácí jsou o fous lepší. Přesto vyrovnávají až ve chvíli, kdy už i škarohlídi jako já věří, že to dohrajem. Škoda.

Ale tak nějak nejsem smutný, naštvaný a podobně. Možná jsou vaše pocity jiný. Já ale tenhle výjezd pojal trochu sobecky. Už jsem zase strašně potřeboval přepnout do režimu, kdy se vypnou všechny životní starosti a bude jen přítomnost, ten nejlepší klub na hřišti, a dav fantastických lidí, kteří Baník jezdí podporovat vždy a všude. Promiňte tedy, pokud je dnešní text málo fotbalový. Já se zase polepším :-).