OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Opava - Baník 2:1 Když to nedáš v hlavě, nevyhraješ.

Slezské derby. Zápas, ve kterém nemůžeš prohrát. Jenže přesně to se nakonec stalo. A tak zatímco po Plzni jsem mohl být na hráče hrdý i po prohře, dnes je tomu jinak.

Od posledního derby, které jsme ve druhé lize vyhráli na opavské půdě 1-0, vyběhlo v dnešní základní sestavě domácích hned sedm tehdejších hráčů, v naší se z tehdejšího zápasu objevili jen Hrubý, Mešaninov a střídající Stáňa.

Trenér Páník dodržel dress code a přišel v černém, atmosféra byla vskutku třeskutá, tep všech fanoušků vysoký. A očekávání vysoké jak u fanoušků, tak u bulvárních novinářů bažících po senzačních článcích o krvelačné řeži v hledišti a ulicích.

Možná to všechno dohromady s rolí favorita jako by některým našim hráčům svázalo nohy. Opavským vyšly první minuty a jako by si v nich vyzkoušeli, že kolmá hra s větším množstvím hráčů v pohybu na nás opravdu bude platit. Pak přišly naše dobré okamžiky. Ale bez gólové radosti, o kterou nás připravila nepřesnost a nedůraz v koncovce nebo brankář Šrom. Trochu jsem doufal, že by mohl předvést nějakou Šromovinu, kterých u nás vyrobil dost, ale zápas v hlavě zvládl. Jako všichni opavští. A v tom vidím faktor, který derby rozhodl.

Z dlouhého nákopu opavských padl první gól. Stronati šel do souboje se Smolou, míč oba přeletěl, Fleišman byl dál než rozeběhnutý Kaymba a tento vyhlášený plemenný hřebec z Demokratické republiky Kongo se svou šancí naložil tak, že Laštůvka cestě míče do branky zabránit nemohl. A bylo s námi zle. Opavští věděli, že hra do plných není nic, co by nám svědčilo a na druhé straně že může dál zlobit přes své rychlé hráče.

Fleišman obdržený gól v poločase komentoval slovy: ,,Byla to laciná branka, já jsem s tím vůbec nepočítal, počítal jsem, že Stronati se Smolou půjde do souboje, Kaymba tam pak zůstal sám.

A protože se obraz hry nezměnil ani po přestávce, rozhodl se trenér vrátit k rozestavení 4-4-2, kdy Jánoše vystřídal Ondra Šašinka. Přiznám se, že bych spíše čekal příchod jeho urostlejšího bratra, který v poslední době jako by se začal rvát o právo na baníkovský dres. Místo kýžené změny hry přišla studená sprcha v podobě druhé trefy domácích, kdy po ztrátě ve středu hřiště měl Hrabina zcela volnou levou polovinu, Holzer byl daleko, Fleišman couval s jiným hráčem a tak přišel přesný centr do kapsy mezi Šindelářem a Mešaninovem a Smola svou pleší usměrnil míč přesně.

Pak jako by konečně nervozita z našich hráčů spadla, nebáli se jít do většího rizika, ale soupeři často pomohli zbytečným faulem či ztrátou míče.

Fillův souboj jako penaltový rozhodčí neviděl, Ondra Šašinka svou dorážku po rohu namířil do oblak a pak už domácí zase chytli tempo.

Poté co Ondra Šašinka v osmdesáté druhé minutě zpoza vápna poslal hezkou přízemní střelu tečovanou vedle levé tyčky Šroma, vybojoval Baník dva rohové kopy a z toho druhého jiskřičku naděje vykřesal přesnou hlavou jeho bratr Jakub.

Ve zbývajícím čase domácí hru kouskovali, rozhodčí poměrně úzkostlivě pískal každý mužnější souboj a my se tak už k šanci na vyrovnání nedostali.

Trenér Páník po zápase zmínil, že pět hráčů nezahrálo tak, jak se od nich čekalo. Tipoval bych na čtveřici Fleišman, Stronati, Holzer, Jánoš (pátý mohl být Šindelář?). Opavští náš porazili pomocí zbraní, které v úvodu podzimu zdobily naše mužstvo - rychlý přechod do útoky, kvalitní hra po stranách. důraz v koncovce a vláda ve vzduchu vlastního velkého vápna. Z posledních pěti kol máme pět bodů. To se stám může. Prohrané derby ale bolí, bolí moc. Je to velká černá kaňka v jinak báječném roce Baníku.