OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Zlín - Baník 1:2 - 4 faktory vítězství

Po Spartě čekal Baník další tvrdý oříšek na půdě rozjetého Zlína. A po zápase s Příbramí druhá zlomová zkouška, která měla ukázat, kam se v tabulce Baník přiřadí. A díky čtyřem faktorům Baník zápas zvládl!

Podruhé v jednom týdnu nastoupili hráči před natřískaným stadionem. Sektor hostů neměl šanci pojmout zájem fanoušků toho nejlepšího klubu, i domácí se hecli a přišli. Paráda, tak to má vypadat.

Trenér Páník po Brucknerovsku sestavou nehnul ani po prohře. Zápas odstartoval ostrý střet Filla s Bartošákem a předznamenal tak, že obě mužstva budou body nebo prohra bolet a bez silné vůle to nepůjde. Zatímco donedávna patřily úvody zápasů Baníku, tentokrát začal skvěle Zlín. Celoplošné napadání s rychlým přístupem k našim hráčům a měli jsme problémy zůstat na míči. A tak už po dvou minutách šli domácí do rychlého přečíslení, finální přihrávce na Beauguela však chyběla přesnost. Osm minut jsme nebyli schopní souvisleji z tlaku vymanit. Pak jakoby poprvé Holzer ukázal cestu - míč musí jít kolmo do běhu do otevřeného prostoru, ne do nohy spoluhráče. K šanci to však zatím nevedlo.

Ve třinácté minutě jsme předvedli asi popatnácté v sezoně ,,trik,” kdy jeden z dvojice Hrubý - Holzer zvedne ruku a druhý standardku kopne. Míč se snesl dozadu na vápno na hlavu Šindeláře, jeho vrácení do nebezpečných prostor, kam si nemůže v zahuštěném pokutovém území dojít brankář, rozpoutalo trmu vrmu, aby se nekonec do střely hrnuli Pazdera s Fillem a vzájemě si nedopřáli klid na střelu, která tak skončila dost vedle. Martin Fillo vypadal dle vypouštěných slov a výrazu v obličeji poněkud podrážděně :-).

O čtyři minuty později se nám konečně daří úspěšně napadat, Fillo s nasazením vlastních, snad dobře pojištěných, nohou přenáší doleva, odkud zakončuje mimo Fleišman. Oba krajní obránci měli zřejmě za úkol chodit více do kombinace i proti obsazeným prostorům. Moc se to s výjimkou této akce nedařilo, naopak nám pak kraje chyběly vzadu při akcích domácích. Taktická snaha byla jasná - přečíslit nebo roztáhnout do stran silně zahuštěný střed domácích a najít tam mezery. Brzy jsme od pokusu s krajními obránci ustoupili a naší hře to prospělo.

Přesto nás ještě Zlín vystrašil křížným přenesením na Bartošáka, který dal míči naštěstí opačnou faleš a do branky se tak střela nevešla.

Po půlhodině jsme byli nebezpeční sami sobě, když Laštůvka rozehrál od branky na Šindeláře, ten mu míč vrátil způsobem, který je černou můrou všech brankářů - docela razantním obloučkem. Lašty to naštestí i za cenu odkopu do zámezí zvládl. Uff.

Vzápětí předvádíme naši nejpovedenější akci první půle - Holzer v běhu posílá přetažený centr na Baroše, ke kterému nedocouvá domácí stoper, Baroš přesnou hlavou nachází neobsazeného Filla, jehož střela za oční kontroly nedýchajícího gólmana Dostála končí decimetr vedle jeho pravé tyče.

Zbytek půle přináší menší vzruch na obou stranách, ale žádnou čistou gólovku. Zlín, který dosud nenarazil na tým ze špičky ligy ukázal, že jeho umístění není dílem losu či náhody. Vlastně jsem byl až zaskočený, jak dobře domácí hráli. 

Druhou půli začínáme lépe než tu první a daří se nám konečně podržet míč a kombinovat v souvislejších pasážích. A zápas má najednou úplně jiný obraz. V 62. minutě předvádíme superakci. Holzer podrží míč déle, než by nejen diváci, ale i zlínští hráči čekali, najednou pošle přesnou kolmici na Baroše, ten předvede převzetí v rychlosti jak před čtrnácti lety na Euru (teď si uvědomuji, jak dlouho už Milan ten fotbal vlastně válí…), hokejově obejde brankáře a následují ty dvě, tři vteřiny kdy všichni vědí co přijde - zakončení do prázdné. Ta energie mezi jásajícím Milanem a diváky byla v tu chvíli nepopsatelná. To jsou ty záblesky čirého štěstí, o kterých točí filmy Sorentino, kvůli kterým celé žití dává smysl.

A možná to byla ta stále přítomná energie, která nám přinesla další radost. Konečně normálně kopnutý roh, míč si naprosto bravurně našel náběhem Pazdera a krásně jej hlavou trefil. 0:2.A já si uvědomuji, kolik té radosti nám letos Baník dává, a že po těch letech si těch okamžiků musíme vážit.

Zlín to nebalí a Laštůvka v 67. minutě předvádí velmi těžký zákrok, kdy v pohybu dozadu musí krotit hlavičku jednoho ze žlutých obrů. Vyráží před sebe, což se mu pod tlakem stává, naštestí tam žádný z domácích není rychleji než naši obránci. Bary jde v 75. minutě dolů a je vidět, že na hřišti nechal úplně vše. A už o tři minuty později mohlo být, nemít v brance Laštůvku, vyrovnáno. Na dostřel bodům se Zlín dostává dorážkou Beaguela v minutě 83. Domácí cítí šanci, vše vyšší 180 cm posílají dopředu a před naším vápnem začíná vzdušná válka jak o Anglii. Domácí tam sypou centry, Páník tam posílá Procházku a nakonec i Mešaninova a místo nacvičované hře s pěti obránci jich máme na hřišti rovnou šest. Arťom je tak odměněn za vše, co v posledních letech přestál a jsem moc rád, že na hřiště šel. Nakonec to doválčíme se ctí, ikdyž rozhodčí nastaví skoro o polovinu víc než avizovaných pět minut. A tak jako po druhém gólu je po závěrečném hvizdu vidět, co Baníkovců našlo svá místa i mimo vyhrazenou tribunu.

Ten zápas mě bavil. Ty emoce jsou určitě cítit i z toho textu, ato jej píše studenej čumák jako jsem já. Neměl bych je, nebýt čtyřech faktorů, které se jmenují Baroš, Laštůvka, odhodlání, fanoušci. Děkuji. Život je někdy Velká nádhera.